20. března 2021 V těchto dnech uplynulo deset let od zahájení války v Sýrii, jejíž důsledky pociťujeme i my v Evropě po celou dobu tohoto konfliktu. Vše začalo demonstracemi nespokojených obyvatel Sýrie s ekonomickou a sociální situací v zemi. Odehrálo se to v rámci zinscenovaného tzv. Arabského jara, kdy za pomoci zahraničních rozvědek, dolarů a koupených „demokratů“ došlo k pádu autoritářských režimů v Tunisku a Egyptě. Tentýž scénář měl zafungovat v Maroku, Jordánsku či Sýrii. První dvě země situaci zvládly a za pomoci určitých reforem a nezpochybnitelné autority vládců se stabilizovala situace v obou zemích.

Arabské jaro sice bylo hnutím lidovým, ale stály za ním cizí síly. Demonstrující veřejnost byla stafáží a nátlakovou kartou. S kartami hrál Západ a USA. Byly svrženy autoritářské režimy, které neměly prvky západní demokracie. Ptám se ale! Je možné do arabských zemí aplikovat západní liberální demokracii, bez ohledu na místní reálie, historii a mentalitu obyvatel? Já vím, mnozí teď voláte: a je dobrá tato liberální demokracie i pro nás, Evropany? Vlastně není. Liberální demokracie škodí všude a všem. Ale zpět do Arábie. Tyto autoritářské režimy měly pro svět jednu výhodu. Aby se tyto režimy udržely u moci, ať už kupříkladu Mubarak v Egyptě anebo Ben Alí v Tunisku, tak musely potlačovat jakékoliv síly, které by jejich hegemon moci mohly narušit. Jednalo se nejenom o opozici politickou, ale hlavně o radikální islamisty, kteří chtěli převzít moc v zemi po vzoru Islámského státu. Takže vojensky byly neúprosně ničeny radikální bojůvky, a to jen proto, že tyto země měly vojenskou vládu anebo autoritářský způsob vedení státu. V regionu se držel mocenský status quo a celá oblast byla nárazníkovou zónou držící teroristy od Evropy. Jenže pak Západ přišel s nápadem „vývozu západní demokracie“ a když tyto režimy padly, tak v těchto zemích se rozpadly mocenské struktury, nastal chaos a „demokraticky“ paralyzované bezpečnostní síly nemohly zabránit teroru radikálů. Takže netrvalo dlouho a obyvatelstvo s lítostí vzpomínalo na diktátora...

Bohužel, ze Sýrie se stala válečná laboratoř a cvičiště cizích armád a rozvědek. Po civilních demonstracích nastal v zemi vojenský konflikt, kdy se ozbrojené síly „demokratické opozice“ pokusily svrhnout zákonnou vládu v Damašku a prezidenta Asada. Je pochopitelné, že pražské vládní sdělovací prostředky s nadšením informovaly o postupu rebelů a s velkým humbukem oznamovaly každého syrského generála, který zradil a dal se do služeb povstalců. Jenže postupem doby tyto zprávy utichly, protože vládní síly se postavily na rozhodný odpor a vítězný pochod „demokratů“ na Damašek se nekonal. Postupem času se ukazovalo čím dál zřetelněji, že „demokratické“ síly nejsou až tak liliově čisté, ale že se jedná o islamistické zabijáky a radikály z Islámského státu. Vycházelo najevo, že USA bezostyšně tyto síly podporovaly, i když měly plná ústa boje proti terorismu. Na osvobozených územích okamžitě vypukl bezuzdný teror a nastolování práva šaría. Civilní obyvatelstvo nevýslovně trpělo pod vládu „osvobozeneckých sil“.

Zvratem v syrském konfliktu byl vstup Ruska, které má v zemi námořní základnu. Ruské síly se postavily na stranu syrské zákonné vlády a spolu s řádnými oddíly syrské armády začaly čistit syrské území od demokratů – teroristů. Ruské a syrské letouny ničily jednu teroristickou základnu za druhou. Díky Rusku se drželo zpět i Erdoganovo Turecko, které sice obsadilo syrské území u svých hranic, ale dál se neodvážilo, bráníc jim v tom ruské oddíly a dobře vyzbrojené syrské pluky. I ruské diplomatické úsilí přineslo výsledky, kdy nehrozí nějaká americká intervence v podobě zbabělého bombardování Jugoslávie. Rusko bylo a je jediná velmoc, která skutečně bojuje s terorismem. A dá se nadneseně říci, že u Damašku se bojovalo za Prahu.

Samozřejmě, že západní síly zkusily jejich oblíbený, ale ohraný trik s chemickými zbraněmi, jejichž použití se svalovalo na prezidenta Asada. Jenže jaksi chyběly důkazy, i když vládní média nás častovala záběry zraněných a jejich výpověďmi. Nic ale nenašlo, a tak tato bublina rychle splaskla. 

Informace o skutečné situaci v Sýrii jsme neměli předtím a ani teď žádné. Když bych to měl shrnout do jedné věty – zlý a tyranský prezident Asad. Jenže opak je pravdou. Delegace Dělnické strany sociální spravedlnosti (DSSS) pod vedením Tomáše Vandase se v listopadu 2019 v Bruselu v rámci svého členství účastnila jednání celoevropské strany Aliance pro mír a svobodu (APF), jehož součástí byla i návštěva syrského diplomatického zastoupení, kde jsme se setkali s chargé d'affaires Al Nuqarim. Diplomat ve svém projevu hovořil o situaci ve své zemi a zdůraznil, že v zemi vládla a vládne náboženská svoboda, kdy vedle pochopitelně dominantního islámu, mají křesťané a Židé zaručenu náboženskou svobodu, která je důsledně dodržována, a prezident Asad se běžně schází s představiteli „nemuslimských“ církví. Diplomat dále pohovořil o zajímavé věci, a to o uprchlících zaplavujících Evropu, především Německo. Důvodem k německému otevření hranic byli údajně uprchlíci ze syrského konfliktu, jak to servírovala oficiální média.  Al Nuqari zcela jasně prohlásil, že Sýrie požaduje, aby se všichni syrští uprchlíci vrátili domů, neboť je země potřebuje k obnově válkou zničené infrastruktury a že práce se pro každého najde. Byl to i Marian Kotleba (LSNS), který navštívil s delegací APF Sýrii a podal o situaci v zemi zcela jasné svědectví, tak odlišné od západní oficiální propagandy,

Zatímco v syrské armádě slouží ženy, které bojují s nepřítelem, tak syrští muži – nebozí uprchlíci – se povalují ve Stuttgartu s vodní dýmkou před kavárnou... A požívající bezvýhradné podpory německé vlády a úřadů. Nedávno Dánsko vyhlásilo, že bude repatriovat syrské běžence zpět do vlasti, neboť významná část Sýrie se dá považovat za bezpečnou zemi, kde jim nic nehrozí...

Z výše uvedeného je vidět, že syrský konflikt je pouhou záminkou pro velmocenskou politiku USA, která chtěla rozšířit svůj import o západní pojetí demokracie do další země, která by své přírodní zdroje odevzdala americkým koncernům a nadnárodním společnostem, a to pod vedením tzv. demokratické vlády. Sýrie je země, která se ubránila teroristům i USA. Vděčí za to své vlastní odvaze a spojenectví s Ruskem.

Jiří Štěpánek, výkonný místopředseda DSSS