12. ledna 2018 Právě začal devítkový rok. Rok významných výročí a událostí. Připomeneme si 30. výročí listopadových společenských změn. V listopadu 1989 se na území Československa, potažmo dnešní České republiky, změnil společenský řád. Slovy tehdejší rétoriky: socialistický společenský řád vystřídal společenský řád kapitalistický. Hlavními tehdejšími změnami byly svobodné volby a znovuobnovení soukromého vlastnictví. Soukromého vlastnictví polí, firem, domů a peněz. Co končící režim soukromým osobám znárodnil (pamatujme si to slovo, ještě o něm bude řeč), to bylo původním vlastníkům či jejich potomkům vráceno v rámci restitucí. Nedotknutelnost soukromého vlastnictví je jedním ze základních kamenů fungování demokratické společnosti.

A vida! Sotva začal současný rok, tak zde máme událost, která zpochybňuje celých třicet let polistopadového vývoje. Vyklizení tzv. Kliniky. Kutlochu, doupěte či hnojné díry obývané feťáky, proimigrantskými vítači, redaktory veřejnoprávního rozhlasu, intelektuálními darmošlapy či profesionálními anarchisty. Tato výše zmíněná sebranka, svoloč a fetky, neboli alternativní mládež (podle prorežimních novinářů) obsadila budovu. Proč? Protože byla prázdná a tím pádem volná k libovolnému použití. Jménem revoluce? Kdeže! Tohle je obyčejný kriminální čin, obyčejná zlodějna. Nastaly zdlouhavé soudní tahanice, doplněné o operetní policejní zásahy.  Banda z Kliniky si byla a je jistá ochranou určitých míst v samosprávě, legislativě a v neposlední řadě nad ni drží ochranou ruku novináři a kulturní fronta. Zkrátka vše levičácké a  neomarxistické se spojilo, aby demonstrovalo svojí sílu tím, že nevydají Kliniku do rukou zákona a pořádku.

Byl učiněn zákonný pokus exekutora o nápravu stavu, vrácení budovy právoplatnému vlastníkovi, který je navíc stát, ale kvůli aktivnímu odporu anarchofeťáckých trosek museli být povoláni uniformovaní policisté a úředníci kriminální policie. Budova sice byla vyklizena, ale feťácké trosky zůstávají a pořádají tzv. happening, což je jakési pořvávání a bubnování na divošské bubínky, takže přítomní vypadají jako afričtí Mašukulumbové v transu. Právo stále nedostává průchod.

Mezi feťáckou sběří se vyskytuje i zajímavá postavička, která jasně ukazuje zaměření současných prorežimních veřejnoprávních médií a odnárodněných novinářů. Tou osůbkou je Jakub Ort, redaktor Českého rozhlasu Wawe. Zaměstnanec veřejnoprávního média pronesl větu, o kterou by se měly zajímat orgány činné v trestním řízení: „Fetišizace soukromého práva je jeden ze základních problémů této společnosti. My rozhodně jsme pro demokratizaci vlastnictví“. Co je to jiného, než výzva ke krádežím, rabování a násilnostem? Jak je ta čeština mnohovrstvá, jak můžeme jedno slovo nazvat více výrazy. Krádež? Omyl! Demokratizace! Trvání na nedotknutelnosti soukromého vlastnictví? Toť nemístný fetiš, úchylnost, lpění na něčem tak přízemním, jako je majetek!

Nejsem zajisté sám, kdo se ptá, jak je možné, že toto novinářské individuum je zaměstnáno v instituci, která funguje díky daním poctivě pracujících podnikatelů či zaměstnanců, kteří jsou sice majetkovými fetišisty, leč Kubíkovi Ortovi to nevadí, on se za jejich peníze povaluje po čajovnách a smolí výzvy ke zlodějnám. Zajímalo by mě, jestli by „Český“ rozhlas zaměstnával redaktora, který by vyjádřil odpor k imigraci, odmítal členství v EU a NATO, deklaroval by lásku k vlasti a volil by DSSS? Kdyby něj „praskl“ jeden jediný z předcházejících bodů, tak by si nestačil ani slít ranní kávu, jak by letěl...

Ona ta „demokratizace vlastnictví“ vypadá z úst takového popleteného pseudointelektuála úsměvně, kdyby tato země neměla čtyřicetileté zkušenosti s bolševismem. Uliční a akční výbory KSČ hned po Únoru 1948 prováděly „demokratizaci vlastnictví“ těm, kdož byli „majetkovými fetišisty“. Uliční výbor usoudil, že pan továrník, advokát, lékař či ten, kdo měl peníze, obývá velký obytný prostor a došlo k výměně. Dotyčný se šupem s rodinou stěhoval do suterénního bytu bez topení, vody a rázem z volné vily bylo agitační středisko či pionýrský dům. To už tady bylo, pane redaktore Orte!

Třicet let po listopadu 1989 jsme svědky pokusu o návrat marxismu, levičáckých experimentů či změny základních společenských smluv. Nyní se hasí požár, který byl rozdmýchán dílem nečinností a dílem zlým úmyslem. Byly by státní orgány tak benevolentní, kdyby se jednalo o aktivisty z opačného politického spektra? Na to odpověděl předseda strany Vandas na svém facebookovém profilu: „Na co dodržovat zákony? Prostě obsadíte cizí budovu a spokojeně tam vegetujete. A protože patříte mezi současnou preferovanou anarcho-feťáckou sebranku, je stát naprosto neschopný razantního zásahu a okupanty vyházet. Jo, to kdybych já a moji spolustraníci něco takového udělal, to byste viděli ten rachot. Jenže my cizí majetek nekrademe.“

 Děni okolo Kliniky přesně zapadá do současného stavu, kdy dochází k řízené erozi tradičních hodnot, jako je cílený úpadek klasické rodiny, propagace zvrácených praktik jako je homosexualita či pedofilie, špinění národních hodnot či propagace migrace do Evropy. Proto je nutné udělat vše proto, aby svět v zemích střední a východní Evropy byl ještě v pořádku. Na Západě ať jsou klidně squateři, ale u nás to budou špinavé fetky, na které platí obušek a vězení.

Jiří Štěpánek, výkonný místopředseda DSSS