Vážené delegátky, Vážení delegáti, Vážení hosté,

dovolte mi, abych vás pozdravil a přivítal na VI. celostátním sjezdu Dělnické strany sociální spravedlnosti. Současně zde vítám i zahraniční delegaci Národně demokratické strany Německa.

I. Období po sjezdu v roce 2013: parlamentní, evropské a komunální volby

Od posledního sjezdu, který se konal také v tomto sále, uplynulo více než dva roky. Bylo to velmi nelehké období. Nechci zde více rozebírat události, ke kterým došlo právě po posledním sjezdu, kdy nás opustila skupinka členů, zejména z Ústeckého kraje. Jejich představy o fungování politické strany byly rozdílné a tak prostě přišel rozchod. Rozchod s těmi, kteří nechtěli pochopit nutnost prosazování politiky pro širokou veřejnost a často nám svými excesy dělali ostudu. To už tak bývá v životě i v politice.

Když se však na tyto události – které naši kritici nazývali stranickou krizí a rozštěpením DSSS – dívám z odstupem právě těch dvou let, vidím se naopak přínos. Otevřel se prostor pro nové lidi, kteří svojí aktivitou a činností ukázali, že se na nich dá stavět.

Politická strana, pokud je skutečně funkční, je jako živý organismus. Vyvíjí se, proměňuje, lidé přicházejí a odcházejí. Tak je to i v případě dělnické strany. Důležitá je však pevnost v programových zásadách, v prosazovaných názorech, v tom co děláme a prosazujeme. A tady musím zdůraznit, že Dělnická strana a dnes Dělnická strana sociální spravedlnosti nikdy neustoupila ani o píď ze svých názorů.

V posledních dvou letech jsme prošli zkouškou trojích voleb. Byly to volby parlamentní, evropské a komunální. Nebudu zastírat že v parlamentních a evropských volbách jsme prohráli a cíle nesplnili.

V parlamentních volbách se opět naplnil fenomén tzv. nových stran. Známe to z minulosti. Stačí vzpomenout Unii svobody, Stranu zelených či naposledy věci veřejné. Pamatujete, s jakou pompou právě VV vtrhly do parlamentu? Jaká očekávání do nich lidé dávali? Jak budou proti korupci, jak očistí politiku apod. A skutek? Totální propadák. Nakonec se rozpadli a dnes se za nimi zavřela voda.

Před parlamentními volbami v roce 2013 se nám objevily dva takové „nové“ subjekty. Prvním je hnutí ANO miliardáře a bývalého spolupracovníka Estové Andreje Babiše. Pochybně nabyté miliardy posloužily k vybudování mediálního impéria, od něhož je to k vybudování impéria politického snadná cesta. Druhým subjektem, který hovořil podobně ve stejném duchu jako my, je hnutí Úsvit, které se dnes ale může spíše přejmenovat na Soumrak.

Tyto dva subjekty posloužily jako návnada. Návnada na nespokojené, frustrací naštvané lidi, kteří hledají někoho. Kdo jim pomůže. Lidé se na návnadu chytili a volby dopadly tak, jak dopadly. Nás výsledek pod 1% procentem byl proto velkým zklamáním.

V evropských volbách v loňském roce se nepodařilo splnit zdolání hranice 1,5 procenta. Hlavním důvodem podle mého názoru byla skutečnost, že lidé dali najevo svůj negativní postoj k Evropské unii tím, že zůstali doma. Tristní volební účast 18 procent vypovídá o všem. Bohužel, lidé si neuvědomují, že tímto postojem jen nahrávají eurofederalistům, kteří nepotřebují, aby ti, co s nimi nesouhlasí, chodili k volbám. Jim stačí, když bude volební účast třeba jen deset procent a prosadí si svou. Vždyť podobné je to u nás i při volbách do Senátu, kdy volí desetina oprávněných voličů.   

Přiznám se, že po evropských volbách jsem velmi silně uvažoval, zda bych neměl předat kormidlo někomu jinému. Zda tedy není čas na změnu a nový impuls. I proto jsem nabídl na celostátní konferenci rezignaci.

Podzimní komunální volby už můžeme hodnotit pozitivněji. Podařilo se nám naplnit cíle v Duchcově, ve Větřní a v Dolních Nivách, kde naši lidé usedli do místních zastupitelstev. Získali jsme celkem 6 mandátů, což je dvojnásobek oproti volbám z roku 2010. Rovněž výsledky v dalších městech jsou nadějí do budoucna. Stačí zmínit namátkou Nejdek, Týnec nad Sázavou, Varnsdorf.

Samostatnou kapitolou je Duchcov. Poprvé v naší historii se povedlo, že se naše strana stala součástí vládnoucí koalice a zastává post radního a předsedy bezpečnostní komise města. Vyvolalo to ohromnou mediální bouři a paniku ve vedení ČSSD a KSČM, které jsou součástí duchcovské koalice. Hlavně premiér Sobotka chtěl za každou cenu tuto koalici rozbít. Ale nepovedlo se.

Nebudu zastírat, že se objevily i nesouhlasné hlasy s tím, že DSSS šla v Duchcově se socialisty a komunisty. Ale já se ptám: jakou jsme tedy měli volbu? Měli jsme být tedy za každou cenu v opozici, čímž bychom umožnili vládnout bývalé starostce, anebo jít do vládnoucí koalice s tím, že prosadíme většinu z našeho programu, tedy to, co jsme před volbami slibovali? Jsem přesvědčen, že ta druhá volba byla správná a po několika jednáních se starostou  Duchcova panem Šimberou jsem poznal, že spolupráce možná je a bude ku prospěchu občanů Duchcova, kteří dlouhou dobu trpěli pod terorem nepřizpůsobivých parazitů.

Komunální volby tedy ukázaly, že značka DSSS je značkou, na které se dá pořád stavět. Chce to jen trpělivost, odhodlání a obětavost.

II. Současné dění v ČR

A tím bych ohlédnutí za volbami ukončil a pojďme do přítomnosti. V jaké stavu máme dnes Českou republiku a jaká by měla být role národní opozice, jíž je právě Dělnická strana sociální spravedlnosti?

Česká republika se nám pomalu za poslední dva roky proměnila. Ovšem nedá se říct, že k lepšímu. V devadesátých letech nám zemi drancovali tzv. privatizátoři, kteří rozkrádali co šlo a pak zmizeli třeba na Bahamách. Poté nám vládli bratři v triku: někdy společně, jako v dobách opoziční smlouvy, poté samostatně. Zažili jsme vládu socialistů pod vedením Zemana, Špidly, křišťálového Grosse a marťanského Paroubka, pak následovaly vlády Topolánka a Nečase. Všechny tyto vlády, byť navenek jiné, mají hodně společného. Umožnily devastaci země, rozkrádání, prorůstání organizovaného zločinu do nejvyšších pater politiky. Lobbyisté a různé pochybné figury řídily státní instituce.

Dnes zažíváme etapu novou. Propojení velkého byznysu s politikou, snahu o ovládnutí české politické scény velkokapitálem, jehož cílem je koupit si vše. I hlasy občanů. Mám na mysli tažení hnutí ANO pana Babiše. Po parlamentních volbách se toto uskupení stalo součástí vládnoucí koalice v čele s premiérem Sobotkou. Asi je však jasné, kdo vlastně vládne. Sobotka má takové máslo na hlavě – stačí zmínit jeho roli při privatizaci OKD, stačí zmínit nákup jeho bytu z poslaneckých náhrad, že ho může pan Babiš kdykoliv mediálně zlikvidovat.

A tak pan Babiš za pomoci mediálního impéria a koblih zdarma ovládl evropské volby a posléze i volby komunální. A už si brousí zuby na krajské. Mnohým lidem nedochází, že to není žádný „jeden z nás“, jak neustále opakuje. Je skutečně paradox, když vicepremiér a ministr financí říká, že není politik.  

Plíživě se tak vytváří nové mocenské centrum, o kterém se neví, jaký mám program, co vlastně chce. Ale už přináší výsledky v podobě vítězných tendrů ve státních zakázkách pro nejrůznější Babišovy firmy. Stačí například zmínit miliardovou zakázku pro Lesy ČR. Účel je tedy splněn.   

Za této vnitropolitické situace nelze nevnímat i zhoršení mezinárodní situace, která znamená především obrovskou islámskou expanzi na evropský kontinent.

Evropa se v posledních dvaceti letech dostala do těžké situace. Vinu mají vládnoucí politici většiny evropských států a v Bruselu. Právě pod vedením Evropské unie se začal prosazovat tzv. multikulturalismus, který přinesl obrovský příliv imigrantů a islamizaci. 

Tato invaze, kterou jsem již před téměř šesti lety nazval imigrantskou vlnou tsunami, se projevuje negativně ve všech evropských zemích, které jsou takto zasaženy. V Evropě nám rostou mešity, muslimové požadují stále více svých zvyků začlenit do našich tradičních společností. Nikoliv tedy, aby se oni přizpůsobili nám, ale děje se přesný opak. Zcela logicky pak v takové nesourodé společnosti dochází k třenicím a násilným nepokojům. Vize multikulturní společnosti selhala, kdo tvrdí opak, vědomě lže. Stačí se podívat na situaci nejen v Paříži, ale i ve Švédsku, v Německu, ve Velké Británii, kde imigranti zapalují auta, rabují obchody a vraždí nevinné lidi.

Za této situace je role národní opozice nenahraditelná a bude vyžadovat ještě více úsilí a odhodlání k tomu, abychom ubránili svoje hodnoty, tradice a také budoucnost. I nadále budeme pořádat akce proti islamizaci, i nadále budeme stát na straně slušných lidí, kteří nás často žádají o pomoc. I když jak to tak v životě bývá, často lidé pak zapomínají na to, kdo jim podal pomocnou ruku a ve volbách volí socialisty či babišovce.

Mimochodem, co se týká tématu islamizace, všimli jste si, jak najednou ti, kteří nás, co jsme na hrozbu imigrace a islamizace upozorňovali, co jsme zdůrazňovali důležitost ochrany národních zájmů, jsou ze dne na den vlastenci. Typický příklad je ODS. Strana, která tady dlouhá léta rozkrádala státní majetek, jejíž kmotři ovládali ministerstva a umožnili prorůst organizovanému zločinu do nejvyšších pater politiky, se najednou chová jako strana s národními principy, její předseda Fiala a poslankyně Černochová kritizují islám a vystupují na protiislámských akcích. Přesně podle hesla kam vítr, tam plášť.

Vždy jsem říkal a říkám, že naše práce je dlouhodobá. Kdo očekává, že se výsledky dostaví okamžitě, bude zklamán. Naše práce a aktivity nejsou pro nás, ale především pro tuto zemi a její občany.

Rozumím tomu, že na každého z nás v této nelehké době padne stín pochybností. Má to vůbec cenu? Bojovat za zemi, jejíž občané tak často a snadno podléhají vábení různých pseudopolitiků a marketingových produktů? Já říkám, je to lepší, než pouze nadávat a bědovat v restauracích či z pohovky u televize.

III. Národní scéna v ČR

Často se mluví a píše o tom, že národní scéna, tedy národně orientované strany v naší zemi, není jednotná, že je potřeba pro úspěch tak učinit. Dělnická strana vždy činila kroky ke spolupráci s typově podobnými stranami.

V roce 2005 jsme se pokusili o spolupráci v rámci tzv. Národní pětky. Nevyšlo to. V loňském roce jsme přistoupili na spolupráci s Národní demokracií a založili tzv. Národní kongres. Kandidovali jsme společně v komunálních volbách, do NK přibrali další politické strany. A najednou, v tomto týdnu, několik dnů před naším sjezdem, zveřejnil předseda ND Bartoš video, které rozeslal na všechny naše místní a krajské organizace, a v němž označuje mě za zrádce, agenta, kterému prý nejde o národní scénu, a lanaří naše členy ke vstupu do jejich pidipartaje. Co ho k tomuto kroku vedlo, je zřejmé. Národní demokracie nemá lidi, nemá historii, nemá nic, na čem by mohla stavět. A tak si myslela, že po našich zádech to půjde snáz.

Můžete pak s takovými lidmi spolupracovat? Pan Bartoš před pár lety běhal po Praze s izraelskou vlajkou, pak se přeorientoval na horlivého židobijce. A je zvláštní, že mu jeho výroky prochází. Já na jeho místě bych už měl nějaký flastr. Ale dost už o nulách.

Chtěl jsem jen říct, že snahu o spolupráci jsme měli, ale jak to vidím, budeme se zase muset spoléhat jen sami na sebe. Asi to tak bude lepší. 

IV. Čas budoucí

Byl bych rád, aby se tento VI. sjezd DSSS stal sjezdem jednoty, který dá jasný signál všem našim nepřátelům, že jsme stranou, která se nenechá ani zastrašit ze strany vládní garnitury, ani ze strany tzv. pseudovlastenců, kteří svoji politiku, pokud se to dá vůbec politikou nazvat, postavili na kritice DSSS.

V tomto roce vidím nutnost ještě více oslovit občany této země. Začátkem tohoto měsíce byla spuštěna náborová akce Přidejte se k nám!. Její součástí bude propagační leták a prostřednictvím našich MO a KO a dobrovolných aktivistů budeme oslovovat občany, že náš program je odpovědí na otázky, které je nejvíce trápí. Přesvědčit je, že mediální nálepka „zlých extremistů“ je účelová právě proto, že režim má strach ze skutečné opozice.

I nadále budeme pořádat veřejné akce a reagovat na vnitrospolečenské problémy, budeme stát na straně slušných lidí, budeme zastávat naše dlouhodobé názory. Občas slýchám, že kdybychom nebyli takoví či makoví, tak by to bylo lepší. Ale my přeci nebudeme měnit a upravovat své názory jen proto, abychom se zalíbili, my je nebudeme měnit ani podle zmanipulovaných průzkumů veřejného mínění. To rozhodně ne. My své názory neměníme a nikdy měnit nebudeme.

V příštím roce nás čekají krajské volby. Už nyní začneme s přípravou na tyto volby. Budeme mapovat krajská témata, připravovat výběr kandidátů tak, abychom pro úspěch udělali maximum. Možná se bude mnohým zdát, že máme ještě dostatek času. Ten čas je relativní a všichni vidíme, jak to hrozně utíká. 

Předstupuji také dnes před vás, abych se znovu ucházel o vaši důvěru ve funkci předsedy strany. Jen vy, delegáti, máte právo rozhodovat o tom, kdo povedete DSSS a kdo bude zastávat další funkce ve vedení strany. Nikdo nám nebude zvenčí diktovat, koho si máme volit.

Chci na závěr svého projevu popřát našemu sjezdovému jednání hodně zdaru, elánu a optimismu.

 Pro národ, vlast a rodinu! Jdeme proti proudu, i když je ten proud silný a často nás strhává zpět. I přesto vydržíme!

Děkuji za pozornost!

-red-