20. prosince 2015 Sociální sítě se staly v posledních letech obrovským fenoménem. Odehrávají se na nich diskuse, propagace, šíření informací atd. Také velmi výrazným způsobem zasáhly do veřejného života a politického dění. Kdo dnes z politiků není na Facebooku, jako by nebyl…

Co můžeme hodnotit jako velké plus, to je šíření informací, které by jinak zcenzurovaná média nezveřejnila. Politicky nekorektní články, videa a fotografie tak často staví do jiného světla události, o nichž se dozvídáme z klasických médií. I proto vládnoucí elity po celém světě vymýšlejí způsoby, jak omezit sociální sítě a dostat je pod svoji kontrolu.

Jak mínus však považuji zejména fakt, že na sociální sítě se přenáší i ten náš každodenní život. Lidé spolu komunikují méně osobně, vytrácí se vzájemné poznávání, navazování přátelství se změnilo ve virtuální lajkování.

Samostatnou kapitolou jsou pak různé výzvy, iniciativy, skupiny či „politické strany“, které permanentně vyzývají k revoluci, národnímu uvědomění a převratu. Tady je potřeba si uvědomit, že sociální sítě nikdy nemohou nahradit lidskou aktivitu, iniciativu a obětavost. Facebookoví bojovníci nás ťukáním do klávesnice nespasí.

Jen dodávám, že nejsem žádným zarytým odpůrcem nových technologií ani sociálních sítí. Jen tímto krátkým zamyšlením apeluji na všechny, kteří snad propadli přesvědčení, že Facebookem se dobereme k revoluci a zničíme tento zkorumpovaný systém. Nezničíme, pokud nepůjdeme osobně do ulic, nebudeme aktivní a nepřekonáme pohodlí a lenost.  

Mgr. Tomáš Vandas, předseda DSSS