26. prosince 2014 Pokud bychom chtěli charakterizovat Vánoční projev prezidenta Miloše Zemana, dalo by se použít slovo nijaký. Projev nebyl ani bilancující, ani povzbuzující, byl prostě nemastný neslaný.

V první části projevu se prezident zaměřil na Sobotkův kabinet, v čem ho chválí a v čem s ním nesouhlasí. Hovořil o svém ústupku v otázce lustračních osvědčení pro ministry (kauza Babiš) a o vládě, která dala lidem naději. Nevím tedy jak komu, ale naději ve svém okolí u nikoho nenacházím. Ale to bude zřejmě tím, že se pohybuji v podhradí.

Zajímavá byla prezidentova slova o tom, že chce hájit české národní zájmy, abychom nebyli v podřadné situaci jako v éře minulé, při našem členství ve Varšavské smlouvě a v RVHP. V kontextu s tím, jak prezident Zeman horuje pro jednotnou Evropu s vizí jednoho státu a jednotné měny, je to až absurdní. A naše současné postavení je vůči Bruselu a Washingtonu ještě podřadnější než bývalo kdysi, i když si politická elita namlouvá něco jiného.

Zbytek projevu pak prezident okořenil svým neústupným stanoviskem vůči křiklounům a odmítl posvětit pornografickou skupinu na mezinárodní bojovníky za lidská práva, přičemž na domácí scéně se vysmál antichartistům, kteří se v nové době angažují za občanskou společnost. S tímto mohu souhlasit.    

Mgr. Tomáš Vandas, předseda DSSS