13. března 2016 V souvislosti s úspěchem Mariana Kotleby a jeho Lidové strany Naše Slovensko (ĽSNS) v parlamentních volbách se okamžitě rozhořely diskuse, jak se mohlo něco takového v demokracii stát. Myšleno něco tak strašného, nebezpečného, odstrašujícího.

Vládnoucí establishment na Slovensku je v šoku. V České republice zase zavládla v nejvyšších patrech obava, co kdyby tady taky… K tomu se v obou státech vyjadřují intelektuální kruhy, „lidskoprávní“ aktivisté a různé zprofanované figurky, které hovoří o nástupu fašismu, diktatury, hrozbě pro celé Slovensko. Prostě mediální masáž podobná té, jak ji známe u nás v případě dělnické strany.

Současně s tím se objevují zprávy, že lidé na Slovensku požadují zákaz Kotlebovy strany. Houfně prý píší na ministerstvo vnitra, aby v této záležitosti konalo. Pomineme-li skutečnost, že ĽSNS volilo před dvě stě tisíc občanů(!), je zajímavé to zaklínadlo lidem. Je to oblíbený imaginární pojem. Lidé si přejí, lidé se dožadují…I u nás to z historie známe. Lidé se dožadovali popravy Milady Horákové, psali dopisy atd.

Vládnoucí garnitura se lidem ráda zaštiťuje, aby dala svému konání punc oprávněnosti. A tak, pokud se na scéně objeví nebezpečný protivník, který by mohl narušit rozkrádání, korupci a viníky postavit před soud, povolá se „lid“ na obranu tzv. demokracie. Ale nemám o osud ĽSNS obavy. Koneckonců, po rozpuštění Dělnické strany jsme si také poradili.   

Mgr. Tomáš Vandas, předseda DSSS